1. Úvod
2. Žijeme spolu v jedné církvi

Níže nabízíme veškeré podklady o tom, jak Českobratrská církev evangelická na svém synodu dospěla k usnesení o možnosti žehnat stejnopohlavním párům. Přijetí tohoto usnesení vzbudilo četné ohlasy v církvi i mimo ni. Relevantní reakce vám formou „diskusních příspěvků“ přinášíme na samostatné stránce:

Ohlasy

---

01. Spolu nebo každý sám za sebe?

"Žijeme spolu v jedné církvi" – tak se jmenuje dokument, který v roce 2022 přijal synod Českobratrské církve evangelické. Hovoří o lidech – bratrech a sestrách stejné víry, ale různých vztahových a citových orientací. Hovoří pokorně a s respektem. S vědomím, že každý má před Bohem svou jedinečnou hodnotu.

Po květnovém zasedání synodu v roce 2023, který přijal možnost zvěstovat Boží požehnání také svazkům lidí stejného pohlaví, jsme totožný název zvolili i pro tuto webovou stránku.

ilustrační foto: zahajovací bohoslužba na synodu 2023

Žijeme totiž spolu v jedné církvi – my všichni, lidé s odlišnými orientacemi i názory. My, co jsme v menšině – ať už z hlediska vztahů nebo v menšině názorové. Měli bychom si navzájem naslouchat, respektovat se a být si vědomi hodnoty, kterou má před Bohem každý z nás.

02. Usnesení, které vzbudilo ohlasy

„Synod ČCE souhlasí s možností požehnání svazků osob stejného pohlaví, pokud o to požádají. Synod ČCE vnímá, že názory na tuto otázku nejsou v církvi jednotné, podporuje činnost komise pro soužití s LGBTQ lidmi a pokračování diskuse v církvi o tomto tématu. Synod konstatuje, že žádný kazatel není povinen žehnat svazkům osob stejného pohlaví.“

…usnesení, které přijal synod velkou většinou svých hlasů, rezonovalo v církvi i ve společnosti. 

Zatímco v české sekulární společnosti zněly reakce – až na sporadické výjimky – kladné, přejné a děkovné, v české ekumeně jsme zaznamenali naopak tvrdé odsudky, které nešetřily hrubými výrazy a kategorickými soudy. Z většiny nikoli od oficiálních představitelů, ale převážně od řadových členů církví. 

Uvnitř Českobratrské církve evangelické byly reakce obdobné. Zatímco většina ČCE rozhodnutím nebyla překvapena, vítala jej nebo za něj děkovala, obejvily se i hlasy napomínající, pobouřené, tázající se, žádající revokaci usnsesení... 

Jak se k tomuto rozhodnutí dospělo? Jaká byla cesta nejen na letošním synodu, ale historicky za posledních několik desetiletí? Na to se pokusíme odpovědět na následujících řádcích. 

03. Přelomové rozhodnutí? Ano i ne…

Přestože je rozhodnutí právem vnímáno jako přelomové, v praxi Evangelické církve zase tolik reálných změn nepřináší. Církev pouze našla odvahu poprvé otevřeně pojmenovat to, co se už dlouho děje. 

ilustrační foto: požehnání během bohoslužby

Někteří evangeličtí faráři a farářky stejnopohlavním svazkům už žehnají. Nijak skrytě ani pokoutně. Jen se k tomu ČCE nikdy oficiálně nevyjádřila – ani souhlasně, ani odmítavě. Bylo to vždy ponecháno na pastorační citlivosti a uvážení toho kterého faráře či farářky. Před dvěma roky tomu bylo 20 let, co takové požehnání na půdě ČCE proběhlo poprvé. 

A současné usnesení synodu je i nadále formulováno přesně v tomto duchu – že totiž kazatelé mohou požehnat, ale nejsou povinni tak učinit, pokud s tím mají vnitřní problém. Tato výhrada svědomí ostatně platí i pro heterosexuální svazky. 

04. V čem tedy spočívají rozpory?

Často se objevuje argument, že k přijetí usnesení došlo bez řádné předchozí diskuse, která by zahrnovala debaty ve farních sborech, na konventech (tj. na shromážděních „církevních krajů“), aby pak na synodu (shromáždění zástupců celé církve) z této obsáhlé diskuse vykrystalizovalo finální stanovisko. 

Návrh usnesení v této podobě sice skutečně vzešel až z rozpravy přímo na synodu a vyplynul z obsáhlé diskuse, která se k tématu vedla, ale synod takováto rozhodnutí může učinit a běžně je činí. O věcech méně závažných, ale i ve věci důležitých celospolečenských prohlášení. Navíc hlasování o samotném usnesení předcházelo i důležité hlasování o případném odložení tohoto návrhu o jeden rok. Vůle synodálek a synodálů byla nicméně zcela jednoznačná – rozhodli se neodkládat rozhodnutí o další rok a namísto toho zaujmout jednoznačné stanovisko.

Zde se mimo jiné ukazuje, jak rozdílné může být vnímání délky probíhající diskuse. Téma LGBTQ se totiž na synodech ČCE objevuje postupně od 90. let 20. století, a poslední roky už dokonce se zcela železnou pravidelností. I letos tedy bylo předem plánováno o tomto bodu hovořit. 

ilustrační foto: na Německém evangelickém Kirchentagu 2023

Jak konkrétně k tomuto rozhodnutí synod dospěl, to se dozvíte v podrobném popisu předsedy synodu Michala Kitty. 

05. Doslova, nebo z kontextu?

Kromě „procesních" výtek zaznívají samozřejmě také ty obsahové, teologické. 

Nejčastěji vychází z odlišného pojetí výkladu Bible. A také jde o to, zda etické otázky, jejichž řešení Bible nenabízí (protože je společnost v biblické době neznala nebo neřešila), můžeme dovozovat z celkového tónu, jakým je Bible psána a z důrazů, které klade v obdobných situacích.

ilustrační foto (Robert Mekiš)

To je závažná otázka. V Bibli najdeme pasáže, které homosexuální jednání odsuzují. 

Synod ČCE se touto otázkou podrobně zabýval mezi lety 1999 a 2006. Tehdy vznikla teologická komise složená z předních odborníků z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Komise shromáždila všechny relevantní biblické pasáže, které by se (byť jen vzdáleně) mohly týkat homosexuality, a podrobila je pečlivému kritickému výkladu, aby bylo možné odpovědět na základní otázku, co Bible říká o homosexualitě, jakožto láskyplném, žitém a dosvědčovaném vztahu dvou dospělých svobodných lidí, kteří si vyznali lásku a slíbili věrnost.

Z textu studie vyplývá, že pasáže tvrdě odsuzují homosexuální praktiky provozované v biblické době, jako běžnou součást pohanských kultických oslav božstev, jako součást ponížení a podrobení si druhého (např. otroka) nebo z podobných násilných či okultních důvodů. Velmi pravděpodobně pak odsuzuje homosexuální jednání heterosexuálů, tedy těch, pro něž není homosexuální styk naplněním vzájemné žité lásky, ale toliko vyjádřením násilí, dominance a potupy. 

Psycholog Pavel Říčan tuto studii shrnul v jednom ze svých článků slovy:

„Je to vysoce kvalitní odborný text, žádné snadné čtení. Pochopil jsem z něj asi toto: Homosexuální praktiky jsou v biblickém pohledu pohanská neřest. Jsou-li však pro někoho jediným způsobem, jak dokáže prožít a vyjádřit milostnou intimitu, která je jedním z největších Božích darů člověku, nemáme se nad něj povyšovat a odsuzovat ho. Ani z jednoho místa Bible nelze při kritickém čtení odvodit jednoznačný kategorický odsudek homosexuality, platný i pro dnešní dobu. Homosexuální láskyplný milostný vztah Bible nezmiňuje, postoj k němu si proto musíme z biblických principů odvodit sami. Ve Starém zákoně najdeme např. přísný zákaz homosexuální soulože. Jenže zákazů je na tom místě několik, mezi nimi i zákaz osít jedno pole dvěma druhy semen. Když ten druhý nerespektujeme, jakým právem trváme na tom prvním?“

Argumentaci v podobném duchu bylo slyšet právě i na letošním synodu. Byť zazněl i hlas o doslovném čtení Bible, které nám nedává právo jakkoli biblickou zvěst interpretovat nebo dovozovat, většina synodálek a synodálů se, zdá se, přiklonila k první možnosti.

Důležité je v této situaci připomenout, že nejde o vztah k LGBTQ komunitě jako takové. Tam, zdá se, není uvnitř církve sporu. Rozpory a nejasnosti se týkají právě požehnání a jeho významu.

A ani zde nemá usnesení synodu ambici přesvědčovat ten či onen názorový tábor, když konstatuje, že "Synod ČCE vnímá, že názory na tuto otázku nejsou v církvi jednotné, podporuje činnost komise pro soužití s LGBTQ lidmi a pokračování diskuse v církvi o tomto tématu."

Koncem června 2023 k tématu vystoupil v pořadu Rozstřel synodní senior ČCE Pavel Pokorný:

 

06. Jak tedy synod ke svým závěrům dospěl? Zůstala menšina s jiným názorem nakonec nevyslyšena?

Několik jednotlivců a také několik farních sborů se bezprostředně po jednání synodu nechalo slyšet, že pro ně usnesení synodu neplatí, útočí na synodní radu, že takové rozhodování vůbec „připustila“ nebo ji dokonce žádají o zrušení tohoto usnesení. Jak to tedy je?  

CO JE A JAK JEDNÁ SYNOD 

Synod je nejvyšším orgánem ČCE a rozhoduje o nejdůležitějších věcech povšechného sboru. Prof. Pavel Filipi k tomu dodává: „Jde o rozhodování korporativní (kolektivní). V pozadí je myšlenka, že nikomu nebyla svěřena všechna potřebná charismata, takže celá odpovědnost nemůže být svěřena toliko jediné osobě. Vzájemná porada je nejvhodnější cestou, jak umožnit „metabolismus charismat“, hledání co nejsprávnější cesty pro církev v tomto nejednoznačném věku“ (Církev a církve, 2000, s. 117). 

Synod přijímá usnesení vždy na návrh. Návrhy obvykle přicházejí z konventů nebo od synodní rady, na místě jej však z rozpravy může podat kterýkoliv poslanec synodu. 

Usnesení, které přijme synod, může změnit či zrušit pouze synod. Synodní rada jeho usnesení zrušit nemůže, nemůže ani pozastavit jeho platnost. V této časnosti zkrátka vyšší instance v ČCE není. Pokud chce sbor podat návrh na synod, musí tak učinit staršovstvo nebo sborové shromáždění prostřednictvím konventu. S jinými dokumenty – např. s otevřenými dopisy či peticemi – církevní zřízení a řády žádné právní účinky nespojují.

SYNODNÍ JEDNÁNÍ O MOŽNOSTI ŽEHNÁNÍ STEJNOPOHLAVNÍM SVAZKŮM V ROCE 2023 

Jak jednání o návrhu proběhlo procesně? Nabízíme stručné shrnutí od předsedy 36. synodu Českobratrské církve evangelické Michala Kitty: 

O věcech povšechného sboru rozhoduje synod volený na čtyřleté funkční období. V době mezi zasedáními synodu pracuje jeho předsednictvo a komise. Členy synodu jsou poslanci (74) zvolení konventy, senioři a seniorátní kurátoři, členové synodní rady a dva zástupci učitelů Evangelické teologické fakulty University Karlovy z členů církve. Dále se jednání synodu s hlasem poradním účastní poradci, např. z řad Ústřední církevní kanceláře, mládeže, studentů ETF UK, Diakonie, Jeronýmovy jednoty, Evangelické akademie, právníci a další.  

Komise synodní rady pro rozhovor o soužití s LGBTQ+ lidmi v církvi předložila 1. zasedání 36. synodu ČCE zprávu o své činnosti od uplynulého synodu v roce 2022. Do jednání se dostala jako Usnesení č. 24 z tisku č. 17 „Zpráva synodní rady o plnění usnesení 4. zasedání 35. synodu“. 

Předsednictvo tento bod zařadilo do stejného bloku jako minule – na 4. jednání v pátek odpoledne. Ještě předtím, 3. května projednala zprávu výchovná komise synodu a 5. května teologická komise. Výchovná komise navrhla synodu, aby podpořil vznik nového textu navazujícího na příručku „Problematika homosexuálních vztahů“ z r. 2006, a také přípravu pomocných materiálů pro liturgické vedení bohoslužeb s požehnáním dvou lidí stejného pohlaví. Obojí bylo v pátek synodem schváleno. 

Ke každému bodu programu jednání synodu může zaznít hlas pro či hlas proti. Také může být otevřena diskuse. To bylo navrženo i ke zprávě Komise synodní rady pro rozhovor o soužití s LGBTQ+ lidmi v církvi. Každý poslanec může v diskusi předložit návrh, který se týká probíraného tématu. Tak se stalo - byl podán návrh č. 109 (možnost požehnat svazkům osob stejného pohlaví). Předsednictvo poslalo návrh do teologické a výchovné komise s tím, že v plénu bude projednáván podle programu v 7. jednání v sobotu odpoledne společně s dalšími návrhy vzešlými během synodu z rozprav. 

V sobotu odpoledne se  řádně dostal na program jednání. Proběhla rozprava, bylo navrženo tajné hlasování. Neseděl kontrolní součet; byl odevzdán 1 hlasovací lístek navíc. Proto předseda navrhl tajné hlasování elektronickým systémem. Návrh byl schválen. Z procesního hlediska bylo usnesení přijato řádným způsobem. 

Není pravda, že synod nemůže jednat o návrzích, které nebyly v programu jednání. Z rozpravy lze podat jakýkoli návrh, který s tématem souvisí, ale rozvíjí je, posouvá dál. 

Také není pravda, že byl návrh „spiklenecky“ zařazen až na závěr jednání, kdy poslanci odjíždějí, jsou unaveni a ztrácejí pozornost. Návrh dostal v pátek pořadové číslo 109, od pátečního večera už žádný další návrh z diskuse podán nebyl. V sobotu odpoledne se jednalo o 9 návrzích z diskuse a o 2 odložených návrzích. Po návrhu 109 byl probírán ještě jeden odložený návrh. Jednání synodu skončilo s dvouhodinovým předstihem. 

Michal Kitta, předseda synodu 

07. Hluboko do historie. Rozhovory se vedou více než 35 let

Evangelická církev téma LGBT důvěrně zná. Diskuse začala v 80. letech 20. století.

...a od té doby se vede s různou intenzitou a na různých platformách. O tématu diskutují synody, polemika probíhá na stránkách církevních periodik, v posledních letech iniciuje osobní rozhovory ve sborech i seniorátech synodem zřízená komise. Sbory jsou od konce 90. let opakovaně vyzývány k diskusi. Téma pro naši církev není nové. Naopak – ČCE je v Česku v posledních 30 letech hybatelkou změn v otázce církví a LGBTQ.

• Od 80. let diskuse prostupovala církví odspodu – především mezi jednotlivci, ve sborech, v zainteresovaných kruzích.

• 1989 – Vychází první článek na toto téma v časopisu Český bratr; redakce vyzvala k reakcím, které pak otiskla.

• 1990 – Světová zdravotnická organizace vyjmula homosexualitu z mezinárodní klasifikace nemocí.

• Od 90. let se začaly vést intenzivní diskuse v církvích i ve společnosti.

• 1993 – Vzniklo občanské sdružení, které se v prosinci roku 1994 transformovalo do dnešního spolku LOGOS – společenství křesťanů z komunity LGBTQ; zázemí pro pravidelné setkávání mu od počátku poskytl Farní sbor ČCE v Praze 8 Kobylisích.

• 1994 – Na popud spolku LOGOS zřizuje Diakonie ČCE specializovanou gay linku pomoci (provozovala ji až do roku 2007).

• 1997 – Synod uložil synodní radě, „aby pověřila pracovní skupinu, která by se zabývala stanovisky k otázce homosexuálních vztahů“ (usnesení č. 32).
  Ve zdůvodnění návrhu z rozpravy je uvedeno: „Mlčení v otázce homosexuality je nebezpečné a matoucí, zvláště když v ČCE již delší dobu existují různé pastorační aktivity, o nichž není jasné, zda je církev podporuje anebo se od nich distancuje. Toto mlčení je třeba prolomit a říci jasné slovo např. i v otázce homosexuality duchovních.“

• 1999 – Synod obdržel překlad materiálu Sexualita a životní formy: oddavky a církevní požehnání, který je výtahem ze zápisu synodu Evangelické církve v Porýní z 12. 1. 1999.
  V předmluvě Daniel Ženatý k činnosti komise uvedl: „Ač se několikrát sešla k společnému jednání, ke konkrétním závěrům nedospěla. Zřejmě také proto, že formulace – zabývat se stanovisky k otázce homosexuálních vztahů – je příliš obecná, obsahující mnoho velmi složitých problémů. Mnohé sesterské církve v zahraničí věnují této problematice soustředěnou pozornost již od počátku 90. let. Je možné užít jejich systematickou práci. Předkládáme část materiálu zemského synodu Evangelické církve v Porýní. Text je výsledkem dlouholeté nesnadné práce a dává tušit, jak těžká rozhodování nás čekají.“
  Tento studijní materiál byl rozeslán sborům ČCE.

• Synod zároveň uložil synodní radě, aby „jmenovala novou komisi, která bude promýšlet otázku lidí homosexuální orientace“.

• 2000 – Synod přijal usnesení: „Synod prosí členy církve, aby s porozuměním přijímali spoluobčany s homosexuální orientací jako své bližní. Církev se chce nadále touto problematikou zabývat“ (usnesení č. 25).

• 2001 – V evangelickém kostele U Jákobova žebříku v Praze 8 – Kobylisích se uskutečnilo historicky první církevní požehnání homosexuálnímu páru v Česku; od té doby jich proběhla řada – v různých sborech a seniorátech ČCE po celém Česku.

• 2005 – Příprava dalšího materiálu si vyžádala více času. Text Problematika homosexuálních vztahů byl předložen synodu v r. 2005. Synod s vděčností přijal dokument jako studii k tématu a uložil synodní radě, aby jej rozeslala do sborů. Zároveň uložil synodní radě, aby požádala autory dokumentu o rozpracování tématu do ucelené publikace rozšířené o problematiku sociálně-etickou (usnesení č. 20).

• 2006 – Byla vydána kompletní publikace "Problematika homosexuálních vztahů".

• 2006 – Spolek evangelických kazatelů (SpEK) vydal na své valné hromadě stanovisko, v němž přímo podpořil vznik zákona o registrovaném partnerství:
  "Spolek evangelických kazatelů ČCE podporuje usnesení synodu své církve: Synod prosí členy církve, aby s porozuměním přijímali spoluobčany s homosexuální orientací jako své bližní. (usnesení č. 25 1. zasedání 30. synodu, rok 2000). Vyjadřujeme svou podporu rozhodnutí Parlamentu ČR o uzákonění registrovaného partnerství.“

• Zástupci SpEKu následně své stanovisko objasnili v doplňujícím komentáři, který vyšel v Lidových novinách: „Chceme takto ubezpečit naše homosexuálně orientované spoluobčany, že jim plně a nezkráceně patří Kristovo dílo. Že jejich lidská důstojnost není z našeho křesťanského pohledu jejich orientací nijak dotčena. Sexualita, ať homo nebo heterosexualita, není veličinou, která by rozhodovala o našem pohledu na člověka. Nerozhoduje o našem vztahu k Bohu. Jsme přesvědčeni, že nerozhoduje ani o vztahu Boha k nám.

  Biblické výpovědi o tom, že není dobré člověku býti samotnému, nasloucháme především jako upozornění a zaslíbení, že naše lidství se naplňuje ve vztahu s druhým. Institut registrovaného partnerství pak chápeme jako podporu takového vztahu v případě lidí s homosexuální orientací.“

• Od roku 2011 – pravidelnou součástí festivalu Prague Pride bývá společná bohoslužba v evangelickém kostele U Martina ve zdi v Praze.

• 2015 – Českobratrská církev evangelická povolává faráře pro menšiny, jehož agendou je také téma LGBTQ.

• 2019 – synod uložil synodní radě, „aby jmenovala komisi, která se bude zabývat přípravou na rozhovor s lidmi z LGBTQ+ komunity a přípravou stanoviska ČCE k otázce, zda je svazek dvou lidí stejného pohlaví partnerstvím nebo může být i manželstvím“ (usnesení č. 32).

• Navzdory omezením spojeným s pandemií nemoci COVID-19 zahájila komise svou činnost.

• 2020, 2021 – Synod přijal zprávy o plnění tohoto usnesení (o činnosti komise).

• 2021 – Komise iniciovala tři tematické on-line diskuse: 

Biblické, teologické, etické a psychologické aspekty homosexuality

Jak se žije lesbám a gayům v církevním prostředí a v české společnosti

Církve a LGBT: zkušenosti ze zahraničí

• 2022 – Synod kromě průběžné zprávy přijal i text Žijeme spolu v jedné církvi, který byl uveřejněn.

• 2023 – Synod opět přijal zprávu komise. Na návrh jedné z komisí synodu (komise výchovné) navíc podpořil vznik nového textu navazujícího na příručku Problematika homosexuálních vztahů, a podpořil přípravu pomocných materiálů pro liturgické vedení bohoslužeb s požehnáním dvou lidí stejného pohlaví.

• Zároveň na návrh z rozpravy přijal usnesení: „Synod ČCE souhlasí s možností požehnání svazků osob stejného pohlaví, pokud o to požádají. Synod ČCE vnímá, že názory na tuto otázku nejsou v církvi jednotné, podporuje činnost komise pro soužití s LGBTQ lidmi a pokračování diskuse v církvi o tomto tématu. Synod konstatuje, že žádný kazatel není povinen žehnat svazkům osob stejného pohlaví.“

V průběhu let vyšlo na toto téma mnoho článků a polemik v časopise Český bratr, v Evangelickém týdeníku Kostnické jiskry i na stránkách časopisu Protestant. Přinášely osobní svědectví lidí, kteří se s tématem LGBTQ setkávají ve své každodennosti nebo téma zpracovávaly z odborného pohledu (teologie, psychologie, sociologie).
LGBTQ a přístup ČCE k němu bylo předmětem několika konventů, presbyterních konferencí, sborových setkání, jednání staršovstev apod. Problematikou se zabývala také diplomová práce Jana Lavického. Komplexně se tématu věnuje aktuální diplomová práce Elišky Vančové, obhájená v roce 2023.

ilustrační foto: archiv ČCE